A pak jednou, bylo to v říjnu, když listí padalo na hroby a vzduch voněl vlhkostí a zemí, jsem dostal od synovce e-mail. Poslal mi odkaz na vavada bonus. Napsal, ať to zkusím, že je to prý zábava. Normálně bych to smazal. Ale ten den... ten den by moje žena měla narozeniny. A já jsem si řekl – proč ne? Stejně nemám co ztratit.

Tak jsem to zkusil. Bylo to poprvé, co jsem něco takového dělal. Pamatuji si, jak se mi třásly ruce, když jsem vyplňoval registraci. A pak – dostal jsem bonus. Peníze zdarma na hraní. Cítil jsem se trochu jako podvodník. Já, zahradník, co celý život pracuje rukama, a teď dostanu peníze jen tak.

První dny jsem jen zkoumal. Ruleta, kde se koule točila jako padající list, automaty s ovocem, které mi připomínalo sad za hřbitovem. Bylo to zvláštní – ten svět barev a zvuků v mém jinak tichém bytě. A pak jsem narazil na hru s motivem zahrady. Krásné květiny, motýli, fontány. A najednou jsem se cítil jako doma.

A stalo se to přesně měsíc po mých narozeninách. Byl deštivý večer, venku foukal vítr a hýbal holými větvami stromů. Já seděl u stolu s šálkem čaje a hrál jsem si s tím bonusem. A najednou – výhra. Ne nějaká obrovská, ale dost na to, abych si mohl dovolit něco, o čem jsem vždycky snil – cestu do Holandska, do té slavné zahrady Keukenhof.